Vesnice Přibenice (německy Přibenz / Pribenz / Przibenz / Pschibenz) okres Louny, Ústecký kraj

Vítejte na webu Přibenice.cz, který je zaměřen především na reálie mající vztah k vesnici Přibenice patřící pod obec Lubenec, asi hodinu jízdy autem od Prahy směr Karlovy Vary. Opačným směrem je to z Karlových Varů jízda na půl hodiny. Z Plzně je to hodina jízdy. Přibenice se totiž nacházejí u dálnice D6 mezi Prahou a Karlovými Vary, na hranicích 4 krajů – Ústeckého, Karlovarského, Plzeňského a Středočeského.

Úsměvnou zajímavostí je, že pokud vesnici Přibenice opouštíte směrem na ves Mukoděly (do tamější obecné školy chodili žáci i z Přibenic), na silnici se s vámi nerozloučí značka s názvem Přibenice, ale „Příběnice“. A pokud přijíždíte do Přibenic od Vidhostic a města Vroutek, směrová tabule pro změnu hlásí „Příbenice“, celkem jsou tedy použity 3 různé názvy pro jedno místo.

Pro někoho by mohlo být matoucí jiné místo s velmi podobným názvem – Příběnice na Táborsku a tamější zřícenina hradu, ale ty jsou v jižních Čechách. Pojďme ale zpátky do Přibenic v okresu Louny.

Dominantou nevelké, původně zemědělské vsi (státním vyznamenáním oceněný chov koní, pěstování chmele, mlýn, mlékárna) je zanedbaný kostel Nanebevzetí Panny Marie s nyní děravou střechou (uvnitř stále s dochovaným malovaným erbem rodu Wallis) a s přilehlým, po skončení 2. světové války prakticky nepoužívaným, hřbitovem.

Na neudržovaném hřbitově mezi německými jmény na náhrobcích zaujme i jedno české – po roce 1945 přistěhovaná paní Barbora Kalkusová s rokem zesnutí 1957. Ještě před změnou státního režimu v roce 1989 bylo plánováno, že kostel bude z důvodu ztráty využití a zchátrání (včetně postupného rozkradení jeho výbavy) zbořen. K tomu ale již díky změně státního zřízení v roce 1989 nedošlo. V roce 2022 měla v chátrajícím kostele na pár dní svou uměleckou instalaci tehdejší studentka Technické univerzity v Liberci, Anna Šimralová.

Veřejně propagovaný záměr na záchranu mnoha památek, včetně kostela i v Přibenicích, měl spolek Omnium, který ale skončil v roce 2023 v konkurzu s podezřením na dotační podvody, a jeho majitel byl následně roku 2024 soudem odsouzen.

Žádné práce na kostele nebyly provedeny. Jediná dominanta Přibenic tak na záchranu (kostel by potřeboval opravit alespoň střechu) stále čeká, těch pár nynějších místních na ni nemá peníze, ani sílu.

Přibenice a bezprostřední okolí, to jsou pole, lesy a skalní útvary – např. žulové Kapucínské skály u Ležek, další zajímavá místa jsou např. obec Petrohrad a město Kryry. Jen pár kilometrů nedaleko Přibenic, na zámku Lužec, natáčel koncem 60. let František Vláčil film Adelheid. Nedaleko se také nalézá např. město Chyše a obec Valeč, v obou z nich je možné navštívit zámek. Přibenice jsou dnes částí obce Lubenec, tam lze navštívit známou dílnu vyrábějící vitráže, přičemž samotné vitrážové muzeum se nachází v kostele sv. Jiljí v nedaleké Libyni.

Přibenicemi také prochází několik linií železobetonových pevnůstek postavených na konci 30. let 20. století na plánovanou obranu Československa před Německem. V Přibenicích první linii opevnění s označením D-30 (Stebno) pro armádu, konkrétně ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací), stavěl na konci roku 1937 tehdejší majitel hospodářského dvora Kalec, inženýr v oblasti železobetonových konstrukcí a stavitel Jaroslav Brček, kterého armáda oslovila napřímo po problémech stavitele Kučery ze Žatce – ten s výstavbou ani nezačal. Stavby postavené v časové tísni a ve složitém terénu i za pomoci výbušnin ale nebyly k obraně nikdy použity. Další ironií je, že 10 let po jejich dokončení, inženýr a stavitel Brček z Československa díky změně politického režimu se svojí rodinou tajně utíká, předcházelo tomu znárodnění jeho plzeňské firmy, a po únoru roku 1948 i hospodářského dvora Kalec.

Přibenice po skončení 2. světové války, jako mnoho jiných míst, potkalo vystěhování obyvatel a po novém osídlení jejich počet, stejně jako počet stojících domů, setrvale klesal, až v 80. letech 20. století postihlo místo téměř celkové vylidnění.

Přibenice jsou dnes osadou obce Lubenec a slouží lidem především k rekreaci, nejsou zde žádné služby, ani sem nezajíždí žádný autobus. Nemalá část nynějších majitelů domů si je koupila mezi 70. a 80. lety 20. století a zdá se, že i díky tomu se Přibenice zcela nevylidnily. V zimních měsících jsou Přibenice a okolní lesy ještě o něco prázdnější a opuštěnější, a tak čas od času do přilehlých lesů, kromě divokých prasat, srnek a zajíců, příležitostně zavítají snad již jen turisticky a technicky zvídaví tučňáci ze Zoo Plzeň, tak to aspoň tvrdil Včelarský cestovatel a tulák, Ivan Křemeček, který je tak zvěčnil během své potulky na přelomu prosince a ledna, bližší dataci si prý nepamatuje. Mluvčí plzeňské Zoo, pan Martin Vobruba, to nechtěl komentovat, ale nejmenovaný zdroj z této organizace potvrdil, že se bude pravděpodobně jednat o druh tučňáka Vandenbergova /latinsky Spheniscus vandenbergi/, který byl v Zoo Plzeň po mnoho let angažován k rozveselování návštěvníků, viz výroční zpráva z roku 2019. Jestli výše zmíněná pozorování souvisí s někdejším problémem ohledně zásobování vhodnou výživou, není známo. Tolik ke dlouhým odstavcům týkající se historie, které prý už stejně nikdo na internetu nečte. Nyní zpět k seriózním informacím.

Obec Lubenec v Přibenicích před pár lety postavila nové lampy veřejného osvětlení a došlo k opravě mostku přes místní potok. Dnes mají Přibenice okolo 10 stálých obyvatel a 15 domů. Ještě v roce 1939 však bylo obyvatel okolo 200 a domů více jak 30. Naštěstí většina stojících domů s okolím je v udržovaném stavu. Místo, jako mnoho dalších, prošlo ve 20. století složitými obdobími, více v záložce Historie.

Uvítám další informace a fotografie místa i okolí, neváhejte mě kontaktovat. Co je účelem těchto webových stránek si můžete přečíst v záložce O webu.